Fragmenty zla a křehkost bytí

Galerie: Výstavní síň Předzámčí
Město: Třebíč
Stát: Česká republika

Výstava Fragmenty zla a křehkost bytí kterou dnes společně zahajujeme, dává nahlédnout do tvorby dvou studentů vysokých uměleckých škol, kterými jsou Michal Rapant a Tea Dohnalová.

Michal Rapant je posluchačem sedmého semestru ateliéru malířství 2, na pražské Akademie výtvarných umění, kde tvoří pod vedením profesora Vladimíra Skrepla.

Michal pochází z Topolan u Vyškova a prošel různorodými stupni vzdělání: vyučený truhlář-nábytkář, posléze maturant téhož oboru, od roku 2008 do roku 2011 student Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně, kde se věnoval konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby. A mezi tím vším stále maloval a maloval.... s vytrvalostí, která je pro něj typická, úspěšně prošel přijímacím řízením na Fakultu výtvarných umění v Brně, kde studoval nejdříve v ateliéru Vasila Artamonova a poté v Ateliéru intermédií, který vedl Václav Stratil. Byl to právě Václav Stratil, který ponechal Michalovi velkou tvůrčí svobodu a který měl pochopení pro expresívní, neustále gradující výtvarný projev svého svěřence. Ve školním roce 2014/2015 poznal prostředí pražské AVU, kde byl jako stážista. Od podzimu 2015 je již řádným posluchačem ateliéru Vladimíra Skrepla.

            V tvorbě Michala Rapanta se setkáme s několika námětovými okruhy, které se někdy volně propojují, ale které mají zároveň svůj jasný vnitřní obsah. Jeho velkým inspiračním okruhem je prostředí vesnice, ze které pochází. Zvířata se v různých podobách promítají do jeho díla – ať již ve formě různorodých chimér, beránků, psů či vlků. Zcela osobitý je Michalův přístup k náboženským tématům, kde dravost jeho děl je blízká přísnosti Starého zákona. Obraz Beránek boží je toho dostatečným příkladem. Osobité jsou jeho portréty i pohádkové náměty, které opět nejsou idylkou, ale připomenou drsnost původního pohádkového díla Andersenova.

            Ve zkratce lze tvorbu Michala Rapanta charakterizovat následovně. Je malířem, který miluje barvy, miluje pohyb a expresi ve všem, čeho se dotkne jeho štětec. Má smysl pro kompozici a na svůj věk nebývale dobře zvládá velké formáty. Je hloubavý, na začátku každého jeho obrazu je vždy myšlenka, kterou posléze přetavuje a přizpůsobuje svému tvůrčímu vidění. Je člověkem, který pro velkou lásku k umění žije poněkud mimo náš reálný svět. Jsem přesvědčena, že nebude trvat dlouho a Michal Rapant se začlení do první linie současné české moderní malby.

            Výstava v Třebíči je již čtvrtou samostatnou výstavou tohoto mladého tvůrce (Mikulov, Vyškov, Brno). V rámci Rapantovy výstavní aktivity je třeba připomenout, že obsáhlý soubor jeho tvorby byl součástí celorepublikové výběrové přehlídky nazvané Černý koně, kterou v roce 2015 uspořádal ve významné brněnské Adam Gallery (Wannieck Gallery) jeden z nejlepších znalců současné české umělecké scény, Richard Adam.

            Díla, která Michal Rapant představuje divákům v Třebíči, jsou všechno obrazy z poslední doby. Až na jediné dílo, namalované v roce 2014, nesou všechny ostatní malby rok vzniku 2015.

            Tea Dohnalová vyrůstala v prostředí, které bylo a je spjato s oblastí umění. Není proto divu, že se umění stalo nedílnou součástí jejího života. Zájem o výtvarnou tvorbu postupně krystalizoval i během studia na Gymnáziu Pavla Křížkovského v Brně, známého svou uměleckou profilací. Zde se po léta věnovala keramice, v níž se v rámci studentských soutěží dočkala několika brněnských i celorepublikových ocenění. Když se po maturitě hlásila do ateliéru sochařství I, profesora Michala Gabriela na Fakultu výtvarných umění v Brně, byla o správnosti své volby přesvědčena. Za svým cílem šla naprosto bez výhrad, vedena touhou ovládnout  základy sochařského řemesla a teprve poté se vydat na neprozkoumanou cestu mnohostranné sochařské tvorby. Dnes je studentkou pátého semestru a fakulta se jí stala druhým domovem.

            Podzimní měsíce roku 2014 trávila Tea na studijním pobytu ve francouzském městě Rennes a právě tento pobyt se stal její stěžejní životní zkušeností. Konfrontovala způsob výuky ve Francii a v domácím prostředí, poznala mladé tvůrce z mnoha evropských zemí a navázala četná přátelství. Seznámila se s krajem Bretagne a se životem tamějších obyvatel. Bylo to právě v Rennes, kde se zrodil nápad pracovat se sklem. Tehdy využila materiálu, který byl doslova po ruce. Rozbité láhve od alkoholu, které se kupily v okrajových částech města. Nejmenší ze skleněných objektů, které divák vidí na výstavě, se zrodily právě v Rennes. V současnosti Tea rozšiřuje škálu využití skla v mnohem širším záběru. Miluje barvu a tvar, využívá nové a nové nápady, jejichž uvedení v život je právě v oblasti sochařské tvorby náročné na čas, fyzickou kondici i na materiální stránku věci. Neopouští však ani klasickou sochařskou linii, která je součástí její ateliérové práce a kterou na výstavě zastupuje socha dítěte, nazvaná Bruno.

Oba vystavující se před léty seznámili na fakultních hodinách kresby, kterou po několik semestrů navštěvovali. A právě tato kresebná průprava se stala dobrým základem jejich tvorby a také dobrým odrazovým můstkem k dalším úspěchům. Každý z nich je dnes studentem jiné vysoké umělecké školy, jejich díla však vypovídají o tom, že mladá generace umělců má co říci, že hledá své uplatnění a že je vytrvalá v cestě za cílem, který je v dnešní komerční době pro mnohé možná až nepochopitelný. Za příležitost, představit široké veřejnosti výsledky své práce, jsou mladí umělci městu Třebíč velmi vděční, protože i tato výstava se stává jedním z pilířů jejich další umělecké tvorby.

                                                                                        PhDr. Marie Dohnalová

Třebíč, 13. ledna 2016