AKT 2016

Galerie: Nová galerie
Město: Praha
Stát: Česká republika

AKT 2016

Výstava AKT 2016 otevírá jedno ze stěžejních témat výtvarného umění, totiž otázku znázornění nahé lidské figury, která je jako umělecký námět fenoménem přednostně tradice západního umění. Na dílech 26 výrazných osobností českého a slovenského malířství, která představují ucelený soubor tvorby umělců několika generací, ilustruje nejen to, jak rozmanitě je dnes námět aktu pojímán, ale i jeho pomyslný vývoj: jak se v průběhu generací mění přístup k jeho zobrazování a to, jak úspěšně či neúspěšně balancuje na hranici mezi uměním a pornografií. Nová galerie zahajuje výstavou cyklus tematicky laděných výstav. 

„…živost, neuvěřitelná složitost a bezchybnost celé konstrukce těla a mysli je pokryta laskavou krásou kůže, chlupů, vlasů a pohledem očí…duše patří tělo…člověk když zří nahotu jiného člověka je udiven…někdy dojat...malovat akt je staré jako malířství…nahé ženy a nazí mužové pobíhají a nahé děti často s křídli, postávají, posedávají, polehávají na obrazech a sochách všech věků, je to záliba, pýcha a moc umu..."

„…k naší výstavě Akt 2016 lze použít většinou vnímaný význam ve světě malířství, fotografie, sochařství - nahé lidské tělo…samozřejmě slovo akt vnímají jinak a používají lidé jinak velice často v nejrůznějších oborech své činnosti…

…nahé lidské tělo…zobrazené či před vámi stojící z masa a kostí…akt ženy, akt muže…akt gorily…nahota…stud…kůže…lesk a bída těla…ecce homo…

…těla jsou schopna ze sebe sama vytvořit další těla…nejvyšší zákon a život sám i smrt sama…nebe i peklo…ráj…břicho života…moc i bezmoc…prostupnost…vzdání se…osvícení…zhmotnělý symbol polarity života v tělech lidské rasy…o aktu u malby kočky se obecně nemluví…má kožich, není nahá…

…živost, neuvěřitelná složitost a bezchybnost celé konstrukce těla a mysli je pokryta laskavou krásou kůže, chlupů, vlasů a pohledem očí…duše patří tělo…člověk když zří nahotu jiného člověka je udiven…někdy dojat...malovat akt je staré jako malířství…nahé ženy a nazí mužové pobíhají a nahé děti často s křídli, postávají, posedávají, polehávají na obrazech a sochách všech věků, je to záliba, pýcha a moc umu...

…toto malířské téma je v naší době trochu vytlačeno neuvěřitelným rozmachem fotografie a filmu, v první řadě monumentálním a v pravdě epochálním vlivem pornografie…

…potřeba malířů zobrazovat nahé tělo se v čase mění a z kódu umění a boží lásky z časů antiky, přes zakázané ovoce dob pozdějších, poté časté a podstatné téma nebeských, bojových, náboženských i alegorických výjevů, výjevů radosti ze života či omámením z krásy žen až po nekonečné množství nahých těl všech ras a tvarů na obrazovkách počítačů…

…ještě nikdy v historii lidstva nemohl člověk tak snadno jako dnes vidět obrazy nahých lidí, vidět jak vypadají, jaké mají tvary, barvy, výrazy a zvláštnosti lidé ze všech koutů Země, detailní pohled na všechny části těla a výrazů vzrušení a tělesné slasti – to nemá  obdoby, je to zvláštní společenský jev, pro umělce a většinu lidi jistě skvělá inspirace, sebe-laskavost, pro jiné předpeklí i faktické peklo...

…potřeba aktu ze strany umělců, diváků, milovníků umění i investorů stejně stále trvá a ve vlnách aktuálnost aktu přichází znova a znova…výstavu aktu jistě uvítá široké spektrum lidí…pravdou je, že skoro každý, koho znám a maluje či fotí, se někdy nahým tělem zabývá, či alespoň jako já sám se tu i tam o zdolání tématu pokouší…někteří to mají v programu…jiní vůbec…

…osobně se k aktu stavím s velkým ostychem…hledám pracně důvod malovat akt pro akt...je to tak profláklé…když pak začínám malovat a pokouším se najít jak, nejen proč, uvědomuju si mezi jiným alegoričnost zobrazeného lidského těla - třeba studu, radosti, síly, klidu, osvícení…a to mě baví a zatím umožňuje pokračovat na dalších obrazech, projít si tématem a věnovat mu delší dobu, předat přes „akt“ něco ze sebe sobě i jiným…

…akt to je klasika…vystavující na výstavě jsou všichni silné osobnosti téměř všech generací českého malířství, jsoucích i budoucích klasiků, až po studenty, ovšem studenty kolegy malíře…kdo maluje akt je klasik, klasička…galerie praská ve švech, žádná vzdušná kunsthalle se nekoná…je to tělo na tělo…kdo vstoupí neprohloupí…“

Martin Mainer, leden 2016.